Původ a rozšíření odrůdy Sylvánské zelené
Kdysi bylo Sylvánské zelené nejrozšířenější odrůdou na Moravě, lidově se mu říkalo „Morávka“. Patří do skupiny odrůd, jenž byly na našem území nejpravděpodobněji rozšířeny Římany. Z výsadeb bylo vytlačeno Neuburským, které poté stihl stejný osud, když se objevila odrůda Müller Thurgau. Tato odrůda vznikla samovolným zkřížením mezi odrůdami Rakouské bílé a Tramín a to pravděpodobně na území Rakouska. Na rakouský původ ukazuje i starší německé označení Oesterreicher. V Německu se jedná o třetí nejpěstovanější odrůdu. U nás je sylvánské nejvíce pěstováno v podoblasti Mikulovské.
Synonyma odrůdy Sylvánské zelené
Užívají se synonyma Sylvánské, Grüner Silvaner, Grüner Zierfandl, Zöld silván.
Charakteristika odrůdy Sylvánské zelené
Víno je neutrální a při nižší sklizni mírně kořenité chuti a bez zvláštních aromatických látek. Při vyšší vyzrálosti hroznů dává predikátní vína, která zráním na láhvi nabývají na olejovitosti, hladkosti a vláčné harmonii. Při vyšších sklizních jsou mladá vína tvrdá a hrubá. Je-li výnos přiměřený, pak se kyseliny rychle odbourávají a víno může být až fádní. V barvě je „Sylván“ zelenožlutý, ve vůni neutrální (u mladších vín lze cítit angrešt) a v chuti jemně kořenitý. Víno je v mládí poněkud méně harmonické, někdy až drsné. Rychle však vyzrává do vláčné plnosti a kulatosti, kdy se prezentuje příjemným dojmem celistvosti. Sylvánské se dříve hojně užívalo do směsí s tvrdšími víny (na Slovácku s Ryzlinkem vlašským). Většinou sloužilo jako běžné, suché, výčepní víno k prostým jídlům.
Snoubení vína Sylvánské zelené a jídla
Pitím Sylvánského zeleného se neunavíte – proto je ideální pro společenské události. Jsou no neutrální vína, která nenarušují chuť jemných jídel třeba z králíka, z drůbeže či vepřového, hodí se k předkrmům a smetanové omáčce.
